Právo | 4.9.2012 | Rubrika: Publicistika | Strana: 6 | Autor: Martin Plíšek | Téma: Ministerstvo zdravotnictví

Souběžný dovoz a vývoz léčivých přípravků je obchodní aktivita distributorů léčiv, která je realizací volného pohybu zboží v rámci jednotného vnitřního trhu EU. Z tohoto pohledu nejde o ilegální aktivitu a žádný členský stát EU jí nemůže bránit. Naproti tomu však stojí zajištění dostupnosti zdravotních služeb v obecné rovině jako jedna ze základních úloh státu. Domnívám se, že zajištění dostupnosti zdravotní péče je natolik důležitým úkolem a zároveň právem každého občana, že opravňuje zasáhnout – navíc pouze velmi omezeně – do realizace volného pohybu zboží v rámci jednotného vnitřního trhu EU. (Viz článek Jak to bylo se zákonem o léčivech, Karolína Peake, Právo 3. 9.)

Původně návrh předložený ministerstvem zdravotnictví nesloužil k zamezení volného pohybu zboží ani neomezoval distributory léčiv. V oblasti distribuce totiž návrh pouze nově požadoval, aby dokumentace doprovázející dodávky léčivého přípravku do lékárny uváděla, zda je přípravek určen k výdeji v lékárně, nebo k další distribuci.

V návaznosti pak zavádí povinnost pro lékárny, které jsou zároveň držitelem povolení k distribuci, aby vedly odděleně svou evidenci jako lékárny a jako distributoři a aby v případě, že určitý lék „naskladnily“ jako lékárny, jej nemohly dále distribuovat, ale pouze vydat pacientovi.

Návrhem se tak pouze požadovalo, aby lékárny jako poskytovatelé zdravotních služeb plnily své povinnosti vůči pacientům. Pokud jsou zároveň distributory, nic jim nebrání si léčivé přípravky jako distributor objednat a dále s nimi obchodovat. Cílem návrhu byla snaha, aby nedocházelo k nepředvídatelným výpadkům léčiv, které jsou určeny pro české pacienty. Mediálně známé jsou případy citelného či úplného výpadku léčivého přípravku Ebixa – k léčbě Alzheimerovy choroby, Entocort – k léčbě Crohnovy choroby, Micardis – k léčbě vysokého krevního tlaku, Berodual – záchranný lék pro astmatiky (nenahraditelný), Combivir – léčba HIV, apod.

Byť „lékárny distributoři“, které se reexportem zabývají, a vůči kterým návrh míří, představují pouze malou část „viníků“ současného neutěšeného stavu, právě jejich činnost pacienti vnímají nejvíce negativně, mnohdy jako morální provinění proti jejich povinnostem. Lékárenství totiž není běžná podnikatelská činnost, nýbrž bylo konstruováno jako poskytování erudované zdravotní péče, stejně jako péče poskytovaná lékařem. Jako takové nesmí být pojmově redukováno a bagatelizováno jako pouhý „prodej léčiv“. Návrh zákona v tomto směru podpořila také Česká lékárnická komora, která s ministerstvem na tvorbě tohoto návrhu spolupracovala, a také Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. V našem původním návrhu nedocházelo k zákazu reexportu, ale pouze k jasnému definování rolí v oběhu léčiv.

Primárním úkolem lékárenské péče je kvalifikovaný výdej léků pacientům a ne velkoobjemový obchod s nimi. Proto je z pohledu zajišťování zdravotních služeb podle mého názoru nepřijatelné, aby lékárna mohla léky pro české pacienty dále rozprodávat.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..