Jsou ženy dostatečně informovány o screeningu děložního hrdla?

Autorky: Agáta Nováková¹, PhDr. Marcela Svěráková¹

¹Fakulta zdravotnických studií, Technická univerzita v Liberci

O screeningu se hovoří v případech, kdy se provádí pravidelné vyšetřování osob, u kterých nejsou přítomny příznaky a nemají ani zvýšené riziko vzniku daného onemocnění. Jeho cílem je časná diagnostika, tedy zjištění onemocnění v počátečních stádiích, kdy je značná míra naděje na vyléčení. V České republice již byl potvrzen přínos u screeningu karcinomu prsu, děložního hrdla a kolorektálního karcinomu (Tomášek et al., 2015). Cytologické vyšetření děložního čípku se běžně provádí v gynekologické ordinaci a je hrazeno ze zdravotního pojištění. Zdravotnické statistiky uvádějí, že v ČR ročně podstoupí toto vyšetření okolo 2 milionů žen. Na tuto oblast zdravotní péče je zaměřena bakalářská práce Agáty Novákové.

Jedním z cílů bylo zjistit do jaké míry je vybraná skupina žen informována o výše zmíněném vyšetření, zda vyšetření podstupuje a pokud ne, tak jaký uvádějí důvod. To považujeme za klíčové při sledování účasti žen na screeningu.

Výzkum byl proveden formou strukturovaného dotazníku, osloveno bylo 91 žen a správně vyplněný dotazník vrátilo 71 respondentek. Dotazník obsahoval 19 otázek a byl zaměřen na znalosti, postoje, účast a bariéry žen na screeningu karcinomu děložního hrdla. Respondentky byly zaměstnankyně vybrané univerzity s různým stupněm dosaženého vzdělání, dotazníkové šetření bylo dobrovolné a zcela anonymní.

Výsledky šetření nás příjemně překvapily. Celkem 90 % dotázaných uvedlo, o screeningu děložního hrdla slyšelo. Naopak necelých 10 %, uvedlo, že o vyšetření neslyšelo. Dále nás zajímalo, kdo ženy informoval.

Nejvíce z dotazovaných, 61 % uvedlo, že byly informovány u svého gynekologa. Je zajímavé, že jako druhý nejčastější zdroj uváděly ženy média, která měla v konečném počtu odpovědí docela velký podíl, a to necelých 23 %. Na druhou stranu je překvapivé, jak nízké výsledky byly zaznamenány u informací od matky, sestry nebo členky rodiny, bylo to pouze 7 %. Jako jiný zdroj informací uvedly ženy kamarádku a samostudium. Z výsledků je překvapivé, že pouze jedna z žen uvedla, že ji informovala všeobecná sestra. Můžeme se tedy domnívat, že edukační činnost všeobecné sestry je to značné míry nedostatečná.

V další z otázek se zjišťovalo, jestli ženy někdy slyšely o očkování proti karcinomu děložního hrdla. Vakcinace proti karcinomu děložního hrdla by v budoucnosti pravděpodobně mohla pomoci k prodloužení intervalů mezi vyšetřeními. Kladně odpovědělo 87 % žen.

Dále nás zajímalo, kolik žen, které uvedly že jsou informovány o screeningu, se jich účastní. Z výsledků je zřejmé, že informovanost jako taková nezajistí stoprocentní úspěšnost. Ukázalo se, že z informovaných žen chodí na pravidelné preventivní vyšetření pouze 80 % respondentek. Možnost „Ano, chodím občas“ uvedlo 13 % žen. Celkem 7 % informovaných žen uvedlo, že na prohlídce zatím nebyly. Toto zjištění považujeme za velmi důležité pro důkladnější edukaci.

Podrobněji jsme se zajímali o skupinu žen, které odpověděly „Zatím jsem na prohlídce nebyla“. Chtěli jsme zjistit jaké mají důvody proč na prohlídky nechodí. Z celého souboru 71respondentek bylo těchto žen 5 a 3 z nich uvedly, že nemají gynekologického lékaře. Dále ženy uvedly: „Časté stěhování“ nebo „Strach z vyšetření“.

Zajímavé byly odpovědi na otázku, která měla zjistit, jestli se ženy cítí dostatečně informované o pravidelném gynekologickém vyšetření. Nejvíce respondentek, 38 %, si vybralo možnost „Rozhodně ano“. Druhou nejčastěji zaznamenanou odpovědí bylo „Spíše ano“, kterou označilo 28 % respondentek. Možnost „nevím neumím to posoudit“ zvolilo téměř 23 % žen. „Spíše ne“ vybralo 10 % respondentek a „Rozhodně ne“ zvolilo 1 % žen.

Dostatečné množství informací může pomoci ženám, aby věděly, jak vyšetření probíhá a neměly z něj strach, avšak vysoká úroveň vědomostí ještě nezaručí odpovědné chování. Do tohoto procesu vstupuje celá řada dalších faktorů, kterým by měla zdravotní sestra věnovat pozornost V tomto dotazníkovém šetření bylo zjištěno, že 66 % žen cítí, že je dostatečně informováno. Je zde ale skupina žen, které dostatečně informovány nejsou a ty je třeba působit. V tomto směru považujeme za užitečnou i „osvětovou“ činnost pacientských organizací, jako je například ONKO Unie.

Literatura:

TOMÁŠEK, Jiří et al. 2015. Onkologie: minimum pro praxi. Praha: Axonite CZ. ISBN 978-80-88046-01-1.